KOPÍ

Kopí patřilo spolu se sekerou k nejčastějším vikinským zbraním. Důvodem bylo především to, že na rozdíl od meče, byla výroba kopí levná, rychlá a jednoduchá. Kopí si proto mohli dovolit i ti méně majetní. V nálezech se vyskytují železné hroty , které mají většinou tvar protáhlého, štíhlého listu často s ostrým žebrem a zakončeny jsou dutou, kónickou tulejí. Tulej může být opatřena křidélky. Původ tohoto kopí je přisuzován franským dílnám. Na tulej se nasazovalo ratiště. Pro majetnější byly tuleje zdobeny vtepáváním stříbrných drátků. Tato kopí se po boji vracela původním majitelům, pokud nebyli v boji zabiti.

Bojová kopí se dělila na lehká (vrhací zbraň) a těžší pro boj z blízka. S lehkým vrhacím kopím dokázal zkušený válečník prorazit i protivníkovu kroužkovou košili. Křidélka, která se vyskytovala na některých kopích, sloužila k zaháknutí okraje štítu nepřítele či jeho těla. Hroty kopí byly nejčastěji dlouhé 20 – 60cm. Někdy byly hroty vyrobeny svářkovým kováním.

autor: Valdyr

Seznam použité literatury [Zde]