SEKERA
Jedná se o nejtypičtější zbraň vikinské doby. Na rozdíl od meče byla výroba sekery jednoduchá, rychlá a díky menšímu množství použitého materiálu levná. Byla proto dostupná i těm chudším vrstvám obyvatel. Vyskytovala se v každé severské domácnosti. Používali se sekery velmi rozličných velikostí.
Vikingové k boji zprvu používali běžné dřevorubecké sekery, které používali jako běžné pracovní nástroje. Později byly vyvíjeny i speciální bojové sekery. Podle bohatství a postavení majitele byli různě zdobeny. Mohli být vyrobeny ze dvou kusů – tělo bylo z méně kvalitnějšího materiálu a na něj bylo navařeno ostří z kvalitní oceli. Sekery mohly být bohatě zdobeny ornamenty či vtepáváním stříbrných drátů. Zdobená sekera (obr.3), která spíš než k boji sloužila jako symbol bohatství, postavení a moci, byla nalezena v komorovém hrobě vysoce postaveného jedince. Je datována do roku 970 a podle místa nálezu v Mammenu byl pojmenován jeden styl vikinského umění – mammenský.
Bojová sekera měla mnoho variant, nejčastější však byly dva typy - SKEGGÖX (bradatice, obr.1) a BREIDOX (široká sekera, dánská sekera, obr.2). Od sebe se lišily kromě tvaru především obdobím, ve kterém se používaly. Bradatice je starším typem. Její ostří je ve spodní části protaženo dolů a jak název napovídá, připomíná kozí bradku. Mladším typem byla tzv. široká sekera, která měla tvar pravidelného lichoběžníka. Široké sekery byly obecně větší než bradatice a byly průraznější, aby lépe prošli kroužkovým brněním. Běžně používány byly kolem roku 1000.
autor: Valdyr
Seznam použité literatury [Zde]